Kouty 24.-28.3.2013

Poslední týden v březnu se členové Živěla cupu zúčastnili sedmého závodu této sezóny v Koutech. První dorazili na místo Suník s RGMS. Po dlouhé cestě byla samozřejmě žízeň, a tak se tito dva reprezentanti rozhodli ochutnat místní vochtlíček. Byla to sice bída, ovšem náladu drobně napravil bowling, který spolu hráli, a tím připravovali svá postarší těla na sportovní výkon. Bohužel, ač šlo zdánlivě o nový hotel, majitel se o něj asi spolu s dcerou nedobře staral, neboť tam díky ní bylo poměrně nečisto. Protože se na to prostě nedalo dívat, museli si chlapci pomoci několika finskýma.

Ráno sestavu doplnili AM, 307 a KŠ. Závodníci Živělacupu zde byli na závodech poprvé a tak byli zvědaví na nové středisko. Relativně nepříjemná je vzdálenost od parkoviště, kde se musí přejít řeka po mostě, potom minipřibližovacím, nepohodlnym vlíčkem přiblížit ke kotvě, z kotvy teprve sjet k sedačce a tou se dostat na vrchol. Nutno říct, že na ní člověk stráví léta. Špatně se proto odhaduje, kolik času si nechat na dostání se na prohlídku či start. Pochvalu lze vyslovit za velice dobré zázemí pod svahem. Zde jsou čtyři restaurace různých typů a je tu i místo na přezutí a odložení věcí, což se na závodech hodí. Bohužel, celkový dojem kazilo obrovské znečištění, které jsme snad za celou sezónu neviděli. 

Co se týče závodu, drobně jsme tušili, že se z hlediska rychty bude jednat o závod nadprůměrný. Několik závodníků totiž pravidelně startuje na SP a EP. Ač byl pocit z obřího slalomu vynikající, svělý podklad, kde i zadní jezdci měli téměř totožné podmínky se závodníky na špici, opravdu zcela morbidní rychta způsobila obrovský bodový příděl i přes přirážku 9 bodů. Nicméně s náročnou tratí se členové ŽC vyrovnali a nenechali se rozhodit ani rychtou v prvním kole, a tak úspěšně protnuli všichni cílovou čáru. Jen počasí bylo poměrně nepříjemné. Sice teplotně zima nebyla, ale velice silný vítr chlad umocňoval a dokonce i RGMS si občas vzal bundu, párkrát si ji dokonce zapnul. Ano, správně, porušoval pravidla rrracingu tím, že ji nosil rozepnutou, ale opravdu to nešlo. Dokonce si díky větru členové na místě odhlasovali dočasnou vyjímku z pravidel rrracingu týkající se nošení přileb dále než tři metry od lyží. 

Po lyžování se sestava AM, 307, Sun a RGMS vydala na Starou poštu, což je místní minipivovárek. KŠ totiž zvolil hloupě formu každodenního dojíždění. V pivovárku měli betálné vochtlíček s parádní hořčinkou (zdroj: Král obřákového oblouku KŠ, pozn.red), ale jídlo nás katapultovalo téměř k nebesům. Celé pětichodové menu bylo nukleární, obzvláště domácí vdolečky byly nepopsatelné. Po asi dvou hodinkách naši sestavu posílil eF, protože hory, kde fouká a mrzne, jsou nejlepším místem, kde mohl pořádně prověřit kvalitu svého nového kabrioletu. Proto jsme si to všichni vyzkoušeli a se zmrzlýma hubama alá historka -nazdar Richarde-kosa,co? jsme dorazili na ubytko. Dcera tam tento večer nebyla a hned to bylo znát, protože takhle ukliklizeno jsme dlouho neviděli. RGMS musel dát oddech svým Titanátorům, takže se zachumlal do postýlečky a ostatní šli dát ješte ze dva kousky. 

Ráno nás překvapil ještě o něco silnější vítr, i když se předchozího dne zdálo, že horší už to být nemůže. Naštěstí jsme ošleháni od hospodských ventilátorů, takže nějaký větříček nás nemůže rozhodit. Asi nemusím dodávat, že rychta byla opět naprosto nadstandardní, o čemž svědčí i 330 bodů. Obzvláště zdrcující byl fakt, že se jelo v jedné trati s dívkami, což nikdy nevěstí nic dobrého. Lze totiž lehce porovnat časy a většinou to nepotěší. Pohled na děvče, které šklhá od startu do cíle, má vetché třesavé nožičky, vůbec nemá v lyžování co dělat je hrozný. Bohužel srovnání jejího času s mým je ještě děsivější, když mi takto zdatná lyžařka naloží patnáct na kolo (a pak mu ještě naložili, pěkných pár ran na záda). Po závodě se vydal eF, 307 a KŠ ke svým domovům, přišlo jim totiž zbytečné nechat se ještě dvakrát ztrapnit ještě o něco větší rychtou. Večer Sun, RGMS a AM zašli do Biografu, kde si dali parádní chálec no a pár dědků. Po příchodu na ubytko jsme si přípravu lyží zpestřili tulením morem, ovšem RGMS pod zástěrkou močení odešel spinkat. Hanba mu!

Do bojů se svěťákovýma borcema se pustilo jen trio odvážných Sun, AM a RGMS. AM měl problém se třetí bránou, která byla do pravého úhlu, navíc odkloněná, opatřena kvalitní jámou a vzdálenost k následné dvojbráně byla opravdu maličkááá. Hodil tam parádního špicara, ale pokračoval. Tím velmi zmátl brankovou rozhodčí, neboť omylem nebyl na tento závod přihlášen a tudíž měl číslo mimo pořadí, tak byla šance, že zmatená rozhodčí napíše jiné číslo. Bohužel její výraz byl horší, než ve skutečnosti její zmatení, tudíž došlo k diskvalifikaci. Suník prolétl lesem bran jako nic s obrovským nasazením, přestože se již nejelo o body do ŽC, neboť na startu nebyl dostatečný počet členů. RGMS chtěl chlapcům ze světa ukázat, že postarší, ovšem magavýkonné Titanátory nepatří do starého železa, jenže stejně jako AM měl problém se třetí bránou. Do ní (brány) se sice ještě vešel díky obrovským rozsahům a síle, ale krátká vzdálenost do vlásenky se mu nástroji spravedlnosti stala osudná. 

Zklamání z neúspěchu přimělo i AM vyrazit pryč, takže na světovou elitu zbyli jen ti nejodolnější, Sun a RGMS. Večer si opět dopřáli dobroty v Biografu, popili nějaké vochtlíčky, samozřejmě pár dědků a ještě stihli dát turnaj v bowlingu. Bohužel opět ve velmi znečistěné hospodě, neboť zase byla přítomna dcera majitele a ta prostě nedokáže pořádek udržet. RGMS byl mooc unavený, takže teď přichází vysvětlení zcela černé fotky na twitteru z Koutů ve 22:00-prostě už všichni spali. 

Poslední závod se vyvedl tak na půl. Suník opět podal vyrovnaný výkon, popral se s nástrahami tratě, ovšem příliš zavřená trať byla nad síly RGMS. Odjížděli jsme tak se smíšenými pocity. Navíc jsme si uvědomili, že rušivým elementem na závodech bývá Lišák. Kdekoli byl, byl problém stíhat prohlídku a navíc se většina zrychtovala. V Koutech přítomen nebyl, stihli jsme všechny prohlídky, dokonce i volnou jízdu a nezrychtoval se nikdo. S myšlenkami na chyby v obloucích jsme vyráželi k domovu a těšili se na poslední závod sezóny na Pradědu